– očima nevěsty (se souhlasem ženicha)
S Tomášem se známe od vidění asi šest let. Díky hlídání kamarádčiny dcerky jsem se dostala do Waldorfské ZŠ v Jinonicích, kde probíhaly semináře waldorfské pedagogiky. Prvně si na setkání s ním pamatuju u večeře, kterou mi v rámci dobrého skutku naložil, i když jsem jí neměla objednanou.
Za další dva roky jsem sama nastoupila do prosemináře a občas jsme si o pauzách povídali. Před dvěma lety jsme se po jednom semináři šli projít, pak na koncert do čajovny a rozloučili se až v noci. Naše první rande pak začalo v říjnu v kostele Sv. Martina, kde teď chystáme svatbu.
Vášnivý začátek vztahu se trochu zkomplikoval a vyšuměl do přátelství, protože jsme ještě museli dořešit své životy… Pak přišlo „covidové jaro“ a Tomáš se mi po pěti měsících ozval, jestli bych s ním šla na procházku.
A tak jsme se začali zase opatrně scházet, pracovat na zahradě, povídat si… Zasadili jsme šeříky, vytvořili skalku. Jak jsme spolu okopávali zahradu, tak začala z přátelství pomalu růst a rozkvétat velmi křehká láska.
V květnu 2020 jsme se podruhé a opravdově rozhodli pro partnerství. V červnu jsme spolu začali žít a intenzivně se poznávat. Zažili jsme vzlety i pády (několikaměsíční hledání práce, tři týdny karantény při covidu) a taky spoustu krásných chvil a vzájemné pomoci a podpory. Vařili jsme spolu skoro pro šedesát lidí místo dovolené, toulali se po horách, trávili čas s přáteli, hlídali „půjčené děti“, zpívali a hráli na kytaru a flétnu, pekli perníčky, připravovali oslavy narozenin, masírovali se a poznávali aromaterapii, vedli společně přednášku s relaxací, pomáhali se stěhováním přátelům, cvičili jógu, tancovali, šlapali na dvojkole, plavali a skákali na jezu, sjeli Sázavu a přitom se několikrát vyklopili, prodávali na trzích, zažili hodně divadelních představení, pár filmů a koncertů (kdykoliv to „vrchnost“ dovolila). Známe už své silné stránky a slabiny, víme na co si dát pozor a čím se zbytečně neprovokovat. Doplňujeme se jako introvert a extrovert, živel a klidná síla… Stále jsme si vzácní a těšíme se denně jeden na druhého. Smějeme se spolu a občas se nestydíme ani za slzy.
Zkrátka je toho tolik prožitého, co nás přivedlo k myšlenkám na rodinu a svatbu během krásné romantické dovolené na Makarské riviéře letos v červenci.
Místo jsme měli (náš oblíbený kostel), ale chyběl farář, kterému bychom chtěli svěřit obřad. Od obhlídky kostela a nezávazného dotazu na podmínky uplynulo deset dní a do cesty nám život přivolal kněze Mirka Erdingera z Mělníka, o kterém mi vyprávěla kamarádka. V půlce srpna jsme se prvně setkali a brzy poznali, že Mirek je člověk pro nás.
Další dovolenou na Moravě jsme prožívali jako vnitřní přípravu na spojení našich životů. Koncem srpna jsme věděli, že je ten pravý čas, místo a kněz pro náš obřad.
No a od té doby chystáme vše potřebné, abychom s Vámi mohli prožít a oslavit naši svatbu a začátek rodinného života.
Název webu „s nadhledem“ je Tomova doména, kterou vřele doporučuju jako zdroj zajímavých informací o výživě, vitamínech a zdravém pohybu.
Díky tomu, že měl „s nadhledem“, tak tenhle rozměr dostává i příprava naší svatby a doufám, že to v tomto tempu a lehkosti poběží až do zdárného konce. Ale jsme teprve na začátku a doufáme, že si to s pozvanými užijeme na Dobešce až do půlnoci. A hlavně věříme, že nám láska, respekt, vzájemná přitažlivost a blízkost udrží ten nadhled i v těžších časech a krizích …
